Kurz seznamuje studenty se základními principy paralelního programování a možnostmi efektivního využití současných výpočetních systémů. Zaměřuje se na základní terminologii, rozdíly mezi procesy, vlákny a úlohami, klasifikaci paralelních architektur podle Flynnovy taxonomie a problematiku urychlení výpočtů prostřednictvím paralelizace.

Výuka se věnuje analýze programových úloh z hlediska možností jejich paralelizace, práci se sdílenou pamětí a řešení problémů souběžného přístupu k datům. Studenti se seznámí se základními i pokročilejšími synchronizačními mechanismy, jako jsou zámky, mutexy, podmínkové proměnné, bariéry, monitory a atomické proměnné.

Součástí kurzu jsou praktické postupy paralelizace výpočetních úloh, zejména typu parallel for a parallel reduce, včetně rozdělování práce a statického či dynamického plánování. Pozornost je věnována technologiím a knihovnám pro paralelní programování, například POSIX, OpenMP, MPI, Parallel STL a Boost, a jejich využití ve sdílených i distribuovaných výpočetních systémech.

Kurz dále představuje vybrané příklady paralelizace z reálných softwarových aplikací a poskytuje základní úvod do problematiky kvantových výpočtů.